Pasivní boj
Kubanská Vlajka
Manifest o 21 bodech, který Fidel Castro sepsal v únoru 1957, obsahuje možnost využít prostředku generální stávky. Budoucí diktátor prohlašoval, že věří v jednání mas, ačkoli tradičně se heroicky chovala vždy jen menšina, a to jak před vznikem Kubánské republiky, tak v průběhu její existence.
Jako dospívající dívka jsem byla v dubnu 1952 svědkem prvních demonstrací proti Batistovi, jichž se účastnili studenti Havanské univerzity. Žila jsem tehdy u rodičů tři bloky od pahorku univerzity a mnohokrát jsem sledovala Luíse Blanca Fernándeze, Josého A. Echeverríu a Juana Nuiryho, kteří skupinku mladých o ne více než dvaceti nebo třiceti členech vedli.
Stáli na chodníku bulváru San Lázaro, kudy vedl jejich pochod, místní obyvatelé i kolemjdoucí je pozorovali v tichosti, zatímco policie čekala, co se bude dít.
A tak jsem velmi zblízka sledovala první výhonky studentské opozice, která pak začala být agresivnější a začala házet kameny na strážce pořádku, kteří se zase snažili vodními děly protesty rozehnat, a později, když se studenti ozbrojili, došlo ke střetům.
15. ledna 1953 padnul Rubén Batista Rubio, první studentský mučedník, 175 studentů bylo zatčeno a univerzita se nakonec tváří v tvář rozpoutanému násilí rozhodla zavřít své učebny.
Co ale dělalo tehdy šestimilionové kubánské obyvatelstvo? Zhola nic. Pracující chodili do práce, rodiče posílali děti do školy a mládež se dál bavila v rekreačních zařízeních.
Už v roce 1956 proměnily dvě nejradikálnější organizace tehdejší rozdrobenou opozici v silné hnutí podnikající teroristické činy, kterým většinová populace nijak nenapomáhala. Vědělo se dokonce, že mnoho revolucionářů, například Urselia Díaz Báez, Enrique Hart Dávalos, Carlos García Gil a mnoho dalších, zemřelo v důsledku výbuchu vlastní bomby.
Možná právě z tohoto důvodu neuposlechly masy Fidela Castra, když se pokusil svrhnout diktaturu masovou generální stávkou. Lid na něj pohlížel jako na velitele sil, které na venkově i ve městech podnikaly násilné činy.
Co ale dělá většinová kubánská populace dnes, kdy máme nejdelší diktaturu, jakou kdy země zažila? Proč lidé nejednají jako ve Venezuele nebo v Sýrii?
Na tuto otázku se nabízí jediná odpověď: kubánský lid jedná v souladu s nenásilným bojem, který vede kubánská opozice už 27 let.
Tento lid, který je závislý na platech od státu, který trpí vládními represemi namířenými proti komukoli, kdo nesouhlasí s oficiální politikou, je dnes lidem vznešeným a inteligentním, který se spontánně rozhodnul tiše, tvrdošíjně a vytrvale bojovat proti režimu. Je to snad tím, že by uváděl do praxe strategii opozice? Nikoliv. Vláda dobře ví, že reakce lidu je spontánní a odráží upřímný nesouhlas s režimem.
Nový prezident Raúl Castro to v červenci 2011 řekl jasně: „Největší překážkou pro schválené reformy je psychologická bariéra netečnosti, strnulosti, dvojí morálky a lhostejnosti.“
Později kritizoval lid takto: „V posledních dvaceti letech zesílil úpadek morálních a občanských hodnot obyvatelstva, jako je poctivost, slušnost, stud, důstojnost, čestnost a citlivost vůči problémům druhých.“
Vyjadřoval se tak o lidech, kteří neprodukují, neúčastní se průvodů a přehlídek, kopírují americkou módu, kradou chléb pro svoje děti, o těch, kteří už nechtějí být dělníky avantgardy, kteří tajně pomlouvají vládu, kteří prodávají na ulici, používají vulgární výrazy, protože nevystačí s ubohým platem a mají hlad, o těch, kteří prchají z politických schůzí a tak dále.
Nyní jsme tedy svědky masového boje proti castrovskému režimu, který vláda nedokáže kontrolovat a který v posledních osmi letech, kdy je u moci Raúl Castro, ještě sílí. Pokud nová hlava státu tyto masy kritizuje, je pravděpodobné, že kráčejí tím správným směrem.
Tania Diaz Castro
Svoboda vyjadřování na Kubě
Když se po útěku Fulgencia Batisty zmocnil politické moci na Kubě Fidel Castro, jedním z prvních opatření, které na upevnění své moci přijal, bylo potlačení svobody garantované Deklarací lidských práv od roku 1948.
Tania Diaz Castro
Krutý osud Svazu kubánských spisovatelů a umělců
V mládí jsem se podílela na založení Svazu kubánských spisovatelů a umělců (UNEAC). Nutno poznamenat, že se tato instituce vždy a navzdory všemu snažila podporovat kulturní rozvoj Kubánců.
Tania Diaz Castro
Generál v pyžamu
Zesnulý kolega Luis Báez, autor několika knih o politice na Kubě, se ani trochu nemýlil, když řekl, že příběhy, které se vypráví, se nezapomínají. V tomto případě odkazoval na život brigádního generála Juana Escalonu Regueru
Tania Diaz Castro
Smutný úkol majora Valdése
O majorovi Ramiru Valdésovi Menéndezovi, místopředsedovi Státní a Vládní rady, dnes zodpovědné osobě na rozvoj průmyslu a stavebnictví.
Tania Diaz Castro
Pokoutní prodavačka Evarista
Už několik měsíců se chystám napsat článek o staré Evaristě, která se v kubánské televizi proslavila v roli pokoutní prodavačky.
Tania Diaz Castro
Den, kdy se Camilo Cienfuegos zbavil plnovousu
Každý je považován za nevinného, dokud se jeho vina nedokáže. Proto jsem nikdy opravdu nevěřila tomu, že by Camila Cienfuegose prostřednictvím některého z nejvyšších velitelů zabila Revoluce.
Tania Diaz Castro
Deník Granma zatajoval zločiny J. R. Videly
Deník Granma nedávno oslavil 50. narozeniny své bouřlivé a pohnuté existence. I přesto, že má jen pár stránek, je na ulicích těžko k dostání. Jeho hlavní šéf, nepřítomný diktátor Fidel Castro, mu stále každý den věnuje svou pozorno
Tania Diaz Castro
Pocta mladému kubánskému novináři
Podle dávné čínské moudrosti jsou lidé, kteří se narodili v roce psa, bytostmi obdařenými dobrosrdečnou povahou a vznešenou osobností.
Tania Diaz Castro
Enrique de la Osa a jeho příběh
Není to poprvé, co píši o Enriqueovi de la Osa (1909-1997), jednom z nejpříznačnějších žurnalistů Kubánské republiky, který je případem sui generis Kastrova režimu.
Tania Diaz Castro
Nezávislá žurnalistika a touha po svobodě
Když se nás pár bláznů sešlo 10. prosince 1987 v zadním pokoji mého domu, abychom natočili debatu, kterou měla o několik dnů později vysílat rozhlasová stanice Radio Martí, ani ve snu nás nenapadlo, že jsme právě pootevřeli dveře pro pokračování nezávislé žurnalistiky na Kubě ovládané Fidelem Castrem.
Tania Diaz Castro
Havanští kejklíři
Jsou to naši novodobí kejklíři. I když žijí v 21. století, jsou symbolem kastrovského socialismu, který se na Kubě drží zuby nehty. Podobají se potulným umělcům, kteří se poprvé objevili v Evropě, kde se ve středověku živili tím, že se starali o zábavu na náměstích a veřejných prostranstvích.
Tania Diaz Castro
Ani spokojení ani motivovaní
Není nic výjimečného poslouchat, jak lidé na ulicích kritizují změny, které jsou bez ustání oznamovány v celostátním tisku od doby, kdy se před více než osmi lety ujal vlády na Kubě bratr Fidela Castra.
Tania Diaz Castro
Zázračné houbičky
Každý na Kubě zná čínské houbičky na nádobí, které jsou zastaralé a nekvalitní, a protože se patrně nikde jinde na trhu neuplatnily, prodávají se kubánské vládě.
Tania Diaz Castro
Příběh Roberta Bahamondeho
Jednoho dne, začátkem března roku 1989, se inženýr Roberto Bahamonde probudil velmi brzo ráno, a když s manželkou a třemi dětmi seděl u snídaně, vkradla se mu do hlavy myšlenka, že by mohl udělat něco pro svůj lid.
Tania Diaz Castro
Kam se poděla „Modrá fretka“?
Pro ty, kteří to nevědí, byli živnostníci, drobní obchodníci nebo řemeslníci pracující na sebe, kterým se u nás říká „žvanilové“, v průběhu posledního půlstoletí hospodářského chaosu na Kubě dočasně tolerováni, a to tehdy, když castrovskému režimu začínalo téci do bot. Pak zase, když se usoudilo, že jsou nepotřební, zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku.
Tania Diaz Castro
První svobodné noviny na Kubě
Byla to snad skupina pomatenců? Nenapravitelných romantiků? Extravagantních snílků? Lidí, kteří si vzali do hlavy, že dokážou nemožné?
Tania Diaz Castro
Poslední Sputnik na Kubě
Poslední vydání sovětského časopisu Sputnik, které bylo v prodeji na Kubě, bylo vydání z listopadu 1988. Fidel Castro se nad ním tenkrát pořádně rozčílil. V čísle byl uveřejněn rozsáhlý článek Jelizavety Dabrinové, ve kterém líčí podrobnosti z posledních let života Vladimira Iljiče Lenina, z doby, kdy byl nemocný, a hovoří o závěti, ve které Lenin uvedl důvody, proč by měl Josef Stalin odstoupit z funkce generálního tajemníka Ústředního výboru. Prakticky jsou zde předloženy důkazy o tom, že smrt bolševického vůdce mohla uspíšit jedna hádka mezi Stalinem a Leninovou manželkou.
Tania Diaz Castro
Paní Olympia
Bylas dokonalou milenkou, vždy hotova k lásce v celé kráse tvého těla, pevného, poodhaleného, avšak křehkého jako tělo sladké panny nevinných choutek.
Tania Diaz Castro
Vladimiro Roca svoji sociálně demokratickou stranu založí
V roce 2020 snad bude Kuba svobodná a politické organizace a strany v opozici budou moci zaujmout místo, které jim podle práva náleží. Vladimiro Roca je jedním z těch, kteří se jako první postaví do fronty, aby zaregistroval svoji sociálně demokratickou stranu. Projekt, o kterém sní už více než dvacet let, se tak stane skutečností.
Tania Diaz Castro
Co mají společné Fidel Castro a Josef Vissarionovič Stalin?
Stejně jako středověcí vládci, kteří založili absolutistické monarchie, rostou i v moderních dobách diktátoři jako plevel. Dnes už to nejsou králové, ale prezidenti s časově neomezeným mandátem.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 98
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2051x