Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh Roberta Bahamondeho

10. 10. 2014 10:56:15
Jednoho dne, začátkem března roku 1989, se inženýr Roberto Bahamonde probudil velmi brzo ráno, a když s manželkou a třemi dětmi seděl u snídaně, vkradla se mu do hlavy myšlenka, že by mohl udělat něco pro svůj lid.

Ještě téhož dne se s několika známými bydlícími v okolí podělil o nápad kandidovat ve volbách, které vláda vypsala, s programem o deseti bodech, který odrážel přání mnoha Kubánců, jednoduchým programem, v němž byl kladen důraz na obnovení demokracie a dodržování lidských práv.

Připraven ke svému nenásilnému boji se obrátil na své spoluobčany, od kterých obdržel podporu a výrazy solidarity. Slíbili mu, že mu ve volbách vyhlášených castrovskou vládou dají svůj hlas.

Kandidáti, kteří se měli stát zástupci lidu, museli být komunisté, což nebyl jeho případ. I přesto získal k překvapení mnohých potřebné hlasy, aby dosáhl svého cíle. „Počkej, jak na to zareaguje diktátor,“ řekla mu jedna známá, když viděla, jak je nadšen. Inženýr Bahamonde se však spokojeně usmál. Byl rád, že ho tolik lidí podpořilo. „Musíš se mít moc na pozoru,“ řekla mu tenkrát jeho známá.

A skutečně, uplynulo jen několik dnů, a Roberto Bahamonde byl nečekaně zatčen přímo na ulici agenty ministerstva vnitra, když se zrovna vracel z focení oslavy dětských narozenin. Postavili ho před soud za to, že se údajně dopustil deliktu nelegální práce. Právě proto, že byl disident, nemohl se věnovat práci stavebního inženýra, která by odpovídala jeho kvalifikaci, a živil se pomocí starého fotoaparátu, se kterým fotil narozeninové oslavy a svatby.

Ve věznici Combinado del Sur v provincii Matanzas strávil dlouhou dovolenou. Více než rok v celách bez denního světla a téměř bez návštěv rodiny, která zůstala v Havaně zcela bez pomoci.

Uplynul nějaký čas a Roberto Bahamonde zmizel v exilu, jako by se do země propadl, podobně jako stovky tisíc dalších představitelů opozice.

Dnes, po pětadvaceti letech, už je možná po smrti nebo na tohle všechno vzpomíná jako osmdesátník v nějaké svobodnější zemi. Jeho stranická knížka člena kubánské Strany pro lidská práva, kterou roku 1988 založil, je nejspíš stále uložena v archivech Státní bezpečnosti, kde je zaznamenán do nejmenšího detailu životní příběh tohoto odvážného Kubánce, který jednoho rána snil o svobodě a dokázal to, co se v dějinách kubánského hnutí na ochranu lidských práv doposud nikomu nepodařilo.

Autor: Tania Diaz Castro | pátek 10.10.2014 10:56 | karma článku: 10.87 | přečteno: 409x

Další články blogera

Tania Diaz Castro

Svoboda vyjadřování na Kubě

Když se po útěku Fulgencia Batisty zmocnil politické moci na Kubě Fidel Castro, jedním z prvních opatření, které na upevnění své moci přijal, bylo potlačení svobody garantované Deklarací lidských práv od roku 1948.

8.7.2016 v 15:04 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 931 | Diskuse

Tania Diaz Castro

Krutý osud Svazu kubánských spisovatelů a umělců

V mládí jsem se podílela na založení Svazu kubánských spisovatelů a umělců (UNEAC). Nutno poznamenat, že se tato instituce vždy a navzdory všemu snažila podporovat kulturní rozvoj Kubánců.

3.6.2016 v 18:35 | Karma článku: 13.64 | Přečteno: 327 | Diskuse

Tania Diaz Castro

Generál v pyžamu

Zesnulý kolega Luis Báez, autor několika knih o politice na Kubě, se ani trochu nemýlil, když řekl, že příběhy, které se vypráví, se nezapomínají. V tomto případě odkazoval na život brigádního generála Juana Escalonu Regueru

13.5.2016 v 12:17 | Karma článku: 6.41 | Přečteno: 201 | Diskuse

Tania Diaz Castro

Smutný úkol majora Valdése

O majorovi Ramiru Valdésovi Menéndezovi, místopředsedovi Státní a Vládní rady, dnes zodpovědné osobě na rozvoj průmyslu a stavebnictví.

26.4.2016 v 0:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Jo, časy se fakt mění

Hezky jsem strávil sobotu. Malováním, posloucháním muziky mého mládí, spánkem a kliky. Posiluji, abych nebyl tak hadrovitý.

24.9.2017 v 1:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 81 | Diskuse

Klára Leuthold

Můj život s kočkami

Aneb jak to s námi naši kocouři v útulku skouleli a koulí dál. Dnes je to přesně rok, co jsme se stali hrdými členy jejich domácnosti.

23.9.2017 v 20:59 | Karma článku: 16.40 | Přečteno: 323 | Diskuse

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 14.95 | Přečteno: 313 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 110 | Diskuse

Alena Křehotová

„Vajíčko? Malíři?“

Malíři? Vajíčko? – Pro toho mám svíčkovou... Tohle z báječné televizní série Taková normální rodinka, napsané podle knížky Fan Vavřincové, s nezapomenutelnou Danou Medřickou, je naše oblíbená hláška vždy, když je třeba vymalovat.

22.9.2017 v 17:07 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 202 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2035

Nezávislá kubánská novinářka, spisovatelka a přispěvovatelka do opozičního periodika cubanet.org.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.