Deník Granma nedávno oslavil 50. narozeniny své bouřlivé a pohnuté existence. I přesto, že má jen pár stránek, je na ulicích těžko k dostání. Jeho hlavní šéf, nepřítomný diktátor Fidel Castro, mu stále každý den věnuje svou pozorno
i když je u toho posazený v kolečkovém křesle dobře upevněném k podlaze, aby se nepřevrátilo, v pohodlí své luxusní rezidence známé jako Nultý bod, kterou ale na mapě Havany nenajdete.
Ředitel deníku u příležitosti tohoto výročí nedávno v televizi kategoricky prohlásil, že deník Granma nikdy neuvedl jedinou lež. Pan Pelayo Terry se nespletl. Deník Granma opravdu nikdy neuvedl jedinou lež. Uvedl jich totiž tisíce a také tisíce věcí zamlčel.
Pojďme zmínit jeden starý nezapomenutelný příběh.
V pátek 9. října, byl v deníku Granma publikován článek o Augustovi Pinochetovi, poté, co se z odtajněných dokumentů zjistilo, že čilský diktátor v roce 1976 poslal na smrt bývalého socialistického ministra zahraničí Orlanda Leteliera.
Hledala jsem tedy ve svém archivu, co se v deníku Granma publikovalo v souvislosti s latinskoamerickými diktaturami v těchto letech, a k mému údivu se vůbec nikde nezmiňuje diktatura Jorgeho Rafaela Videly v Argentině. A už vůbec se nezmiňují jeho velmi četné zločiny a tisíce mrtvých, které měl na svědomí.
Hledala jsem dále a jaké bylo mé překvapení, když jsem narazila na zajímavý článek přední argentinské novinářky Claudie Peiró publikovaný na jejím blogu 25. března 2011, do kterého zahrnula i svůj rozhovor s Martínem Guevarou, synovcem známého hrdiny Che Guevary, který na základě vlastního svědectví vysvětluje, jak velmi blízký si byl Fidel Castro s Jorgem Videlou a de facto i jeho režimem nastoleným 24. března 1976.
Díky této rozsáhlé a velmi fundované práci Claudie Peiró se dozvídáme, že Fidel Castro nejenom zatajoval Videlovy zločiny, ale také mu na mezinárodní scéně poskytoval diplomatickou podporu, čímž zabránil tomu, aby byla Argentina odsouzena za masivní porušování lidských práv.
Vděčný Videla zase na oplátku nařídil svým představitelům v OSN, aby hlasovali proti jakémukoli odsouzení havanského režimu.
Tímto způsobem, vysvětluje argentinská novinářka, „bylo celé Hnutí nezúčastněných zemí komplicem argentinské diktatury,“ a to díky Fidelu Castrovi.
Kolegyně Peiró také poukazuje na to, že v prohlášeních Gabriela Salvii, předsedy Centra pro otevřenost a rozvoj Latinské Ameriky (CADAL) z roku 2011 se tvrdí, že „by se mělo po Fidelu Castrovi požadovat vysvětlení, protože jestliže Pinochetova diktatura byla v Ženevě odsouzena, diktatura v Argentině byla díky kubánské intervenci před mezinárodním odsouzením uchráněna.“
Synovec Che Guevary v článku vše vysvětluje a vzpomíná si, že když byl uprchlíkem na Kubě, Fidel o tisících zločinů nařízených Videlou neříkal nic a mlčel také jeho tisk.
Deník Granma zamlčel mnoho věcí, které se týkaly významných událostí. Je zbytečné ptát se současného ředitele, proč tento fakt zatajil. Stejně jako předchozí ředitelé je pouhým zaměstnancem deníku. Odpovědět by nám měl jeho vlastník.
