Tania Díaz Castro a Vladimiro Roca
Svoji osobnost a povahu člověk zdědí doma. Vladimiro má svoji osobnost a povahu po otci, který pracoval jako švec ve městě Manzanillo a byl jedním z nejprostších a nejsrdečnějších lidí, které jsem v životě poznala.
Když se mě zeptáte, jak na mě Vladimiro jako na jednu z mnoha Kubánců, kteří zaklepali na jeho dveře, působí, je pro mě jedním z těch lidí, kteří přitahují ostatní svojí tajemnou aurou viditelnou lidem, kteří s ním jednají upřímně.
Jedním z důvodů, proč jej tak obdivuji, je fakt, že se nikdy nestyděl za to, že jeho otec byl komunista v první linii, což bylo v té pohnuté a nejisté době jediným známým způsobem, jak bojovat za sociální spravedlnost.
Morální a občanské zásady Vladimirova otce Blase jasně vystihuje příhoda, kterou mi Vladimiro při jedné příležitosti vyprávěl. Když jeho otec v roce 1980 viděl v televizi Fidelem nařízené veřejné zostuzení Kubánců odplouvajících do exilu z přístavu ve městě Mariel, zvedl se rozčileně ze židle a označil to za fašismus. Boj o moc v té staré marxisticko-leninistické straně, jejímž byl představitelem, musel být veden nenásilně.
Lidé jako Vladimiro Roca jsou dnes členy kubánské politické opozice ostouzené a pošpiněné vojenským režimem. Pokud on sám něco dluží kubánské revoluci, ona jemu dluží daleko více, a on dobře ví, proč to říkám.
A protože se ráda dívám dále do budoucnosti, nepochybuji o tom, že Vladimiro Roca, bystrý, výmluvný a přizpůsobivý člověk, dříve nebo později dosáhne toho, co si předsevzal. Žádná výzva není příliš velká pro lidi, jako je on, společenské, přátelské, zapálené, vytrvalé a hrdé na to, jací jsou.
Jak mi sám řekl, teprve ve vězení, kde strávil pět let za to, že podepsal jeden z nejodvážnějších a nejcennějších opozičních dokumentů nazvaný Vlast patří všem, přišel na to, že svůj boj nevede proti vojákům, kteří jej hlídali, proti lidem, kteří se nechali polapit diktaturou, úředníkům, policistům, členům Výborů na obranu revoluce, soudcům nebo prokurátorům či dokonce proti vlastním spoluobčanům, ale prostě a jednoduše proti starým diktátorům, protože právě ti nesou odpovědnost za absenci politického dialogu, za neúspěch pět desetiletí trvajícího socialismu, za tolik opěvovaného „nového člověka“, za krach hospodářství a za stále se prohlubující krizi morálních a občanských hodnot naší společnosti, kterou si tolik lidí přeje opustit.
To, že dokázal najít viníka a beze strachu jej označit, je důvodem, proč Vladimiro Roca, který už není tak mladý jako dříve, kdy v nebeských výšinách řídil letadla, dokáže stále s velkou vitalitou řídit skupinku přátel, kteří věří, že ostrov, jenž je jejich domovem, bude jednoho dne svobodný.
Pokud bude mít Vladimiro v roce 2020 vlastní politickou stranu, Kuba bude lepším místem pro život.
